Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

Ostrov Šolta

Ostrov má rozlohu 59 km² a je vzdálen 8,5 námořních mil jihozápadně od Splitu, od něhož je oddělen Splitským průlivem. Od Brače odděluje Šoltu úžina Splitska vrata, od Drveniku Velkého Drvenický průliv a Šoltský průliv. Jihozápadní břehy ostrova omývá otevřené moře. Šolta patří ke středodalmatské ostrovní skupině. Na ostrově panuje jedno z nejteplejších a nejstabilnějších podnebí na Jadranu a zároveň patří zdejší moře k nejčistším v Dalmácii.

Nejvyšším vrchem ostrova Šolty je Vela Straža s 237 m. n. m. V západní části vnitrozemí se rozkládá poměrně rozsáhlé, 6 kilometrů dlouhé a 2 kilomery široké, úrodné polje, kde se pěstuje jižní ovoce, vinná réva a olivovníky. Severní pobřeží je většinou porostlé makchií, jihozápad má kromě makchie i nízký jehličnatý les. Východní část Šolty tvoří téměř holý kamenitý terén.

Tradiční vesnice na Šoltě

Na severovýchodním pobřeží se nachází největší zátoky, Rogač a Nečujam. Tuto část ostrova ovívají četné větry. Zátoku Maslinicu na severozápadě ostrova zase chrání skupina ostrůvků a útesů. Zde jsou také nejlepší podmínky pro vodní sporty, a proto je zátoka vyhledávaným kotvištěm menších jachet a člunů. Jižní pobřeží Šolty je těžko přístupné a je i bez osídlení.

Nejvýznamnějším hospodářstvím ostrova je zemědělství, zejména pěstování vinné révy a olivovníků ale i rybolov. Proslulost díky včelařství získala Šolta již v římské době, med odtud byl vždy mimořádně chutný. V posledních desetiletích získává význam i turistický ruch.

Prvními obyvateli ostrova Šolty byli již v prvním tisíciletí př. Kr. Ilyrové. Později tu žili Řekové, po nich Římané, kteří pojmenovali ostrov Solenta. Z antického období se zachovalo poměrně hodně památek, např. zbytky římských venkovských usedlostí, mozaik atd. Když Avaři se Slovany vyplenili na pobřeží město Salonae (Solin u Splitu), uprchla část jeho obyvatel právě na Šoltu. Ve středověku byl ostrov cílem nájezdů pirátů z Omiše a Benátčanů. Z tohoto období můžete obdivovat většinou staré kostelíky ve Svetém Mihovilovi, na grohotském polji, v Nečujmu a nad Stomorskou (trosky benediktinského kláštera). V 16. století, po pádu pevnosti Klis do tureckých rukou, připluli na Šoltu další uprchlíci, kteří utíkali před Osmany.

Tradiční dům na Šoltě

Za druhé světové války byla Šolta velice postižena, protože okupanti násilím vystěhovali všechny obyvatele z ostrova.

Ostrov Šolta má necelých 1500 obyvatel a její nejdůležitější městečka leží ve vnitrozemí. Nachází se zde správní centrum, Grohote i další sídla jako Gornje, Srednje a Donje Selo. Městečka ve vnitrozemí mají pozoruhodnou rázovitou lidovou architekturu se starými venkovskými staveními a jejich typickými dvory, např. v Grohote jsou opevněná selská stavení.

Vnitrozemí s pobřežím ostrova spojuje komunikace se spojkami do jednotlivých letovisek. Na pobřeží jsou největší letoviska Stomorska a Maslinica, ale i malé destinace Nečujam a Rogač. Přímořská letoviska si získala dobrou pověst díky nedotčené přírodě, krásným plážím, klidu a velmi dobrým podmínkám pro vodní sporty.

Ostrov Šoltatrajektové spojení se Splitem, jehož je administrativní součástí. Trajekty vyplouvají z přístavu Rogač, který patří k hlavnímu městečku Grohote.